Srpen 2013

Bezdomovci

30. srpna 2013 v 7:30 | Veronika |  Články na téma: ...
Někdy také nazýváni jako houmlesáci, boveráci, nebo prostě jak už sám název napovídá - lidé bez domova.

Jak se ale bez domova ocitli? Může za to jejich manželka, která jim to chtěla provést schválně a schválně je obírala o veškeré peníze, aby se líbila svému milenci a "elegantně" se pak zbavila svého manžela? Nebo si za to lidé mohou sami např. věčným kouřením, pitím alkoholu, utrácení peněz a neustálým půjčováním peněz a zadlužováním se? Oběma varianty jsou možné.

Kdysi jsem na fotografickém portálu hledala inspiraci pro portrétní fotografii. Narazila jsem na sérii starých lidí, která nesla název "Život napsaný ve tváři". Bylo tam i pár fotek jednoho bezdomovce, ačkoli mu bylo teprve 27, vypadal na 37 let. Špinavé roztrhané a onošené oblečení, vrásčitá a zarostlá tvář. Fotograf uváděl, že bezdomovec se bez problémů nechal vyfotografovat a dokonce s ním prohodil pár slov a dokonce mu sdělil důvod, proč se na ulici ocitl. Stalo se tak v jeho 25 letech a to kvůli nějakým podvodům a následným krachnutím firmy, o těch podvodech ale nic nevěděl a tak se dá říct, že se na ulici ocitl neprávem.

Bezdomovce neházím do stejného pytle, ale bojím se jich. Když procházím hlavním nádražím a vidím zacuchané vlasy, špinavé vousy od zvratků a ušmudlané oblečení. Nahání mi to hrůzu, štítím se jich jen, když se ke mně přiblíží. Je mi jich líto a pár kaček bych jim dala, kdybych věděla, že je neutratí za …alkohol.

DVĚ PŘÍHODY
Ti, kteří často jezdí do Brna určitě znají opuchlou bezdomovkyni bez zubů. Kdysi jsem viděla, jak si z batohu vydělala žiletku a řekla, že jí má na česání a začala si česat vlasy. Poté vytáhla promáčený papír - svojí občanku. Také jsem viděla jak, policie z hlavního nádraží vyváděla opilého bezdomovce. Moc se s ním "nemazlili", jelikož byl v opravdu hrozném stavu, dokonce mu spadly kalhoty.

TI, KTEŘÍ SE SNAŽÍ
Co ale obdivuji, tak bezdomovce, kteří se prostě snaží. Třeba ti, kteří prodávaní Nový Prostor nebo květiny. Mamku kdysi zajímalo, co se v Novém Prostoru píše a tak mě poprosila, abych jí jedno vydání koupila. Dodnes si pamatuju, jak jsem se bála. Byla jsem v prváku a bála jsem se celého Brna. Už ve škole jsem si připravila 50 korun. Když jsem se blížila k paní, která NP prodává, podívala jsem se na padesátikorunu a přejela po ní prstem. Pomalu jsem prošla kolem paní a pak se vrátila. Ale zase jsem odešla, otočila jsem se na paní a nakonec jsem přistoupila a poprosila ji o jeden časopis. Paní se na mě mile usmála a vrátila mi deset korun. Hned jsem si všimla, že z časopisu, který stojí 40 korun, dostanou bezdomovci jen půlku.

VTIPNÁ HISTORKA
Kdysi jsem stála s (dnes už bývalým) přítelem před hlavní nádražní budovou, on kouřil. Přišel k nám bezdomovec a řekl: ,,Mladý muži prosím vás, když máte tak krásnou slečnu, nedal byste mi cigaretu?" Bývalý přítel mi řekl: ,,No vidíš, že jsi hezká."
Načež jsem mu odpověděla: ,,No, tak hezká, že se líbím bezdomovcům." :D

ZAJÍMAVOST NA KONEC
Na základní škole jsme anonymně psali, čím bychom chtěli být. Někdo tam napsal "bezdomovcem". Dodnes si nedokážu vysvětlit, proč by někdo toužil být bezdomovcem.?


Kiss Forever Band

29. srpna 2013 v 7:30 | Veronika |  Koncerty
Skvělý maďarský revival fotil táta na festivalu Rocková Ostrava 2013.






Foceno:
17. 8. 2013
Pokud by Vás zajímalo více fotek, můžete se na ně v lepší kvalitě podívat zde.
Canon EOS 60D
!!! PHOTO BY PETR !!!

Ondra a Vojta s tatínkem

28. srpna 2013 v 7:30 | Veronika |  Miminka, Děti, Rodinné
Původně měl fotit pouze táta a já jsem měla asistovat/svítit. Počasí nám ale přálo a tak jsem nelenila a vytvořila několik snímků :)





Foceno:
9. 8. 2013
Více fotek a v lepší kvalitě tady.
SONY, DSLR-A200

Lidé nejsou normální: ,,Já jsem si právě koupila foťák…

27. srpna 2013 v 13:05 | Veronika |  (Ne)Zábavný Dny...
A protože vím, že ty fotíš, tak jsem se chtěla zeptat, jestli sis dělala kurz, nebo jsi samouk?"
Když jsem paní odpověděla, že samouk, řekla jen zklamané "aha" a pak dodala, že se to z knížek nenaučí, že to potřebuje slyšet.

Za prvé nesnáším, když se mě někdo na něco podobného/takového ptá.Když někdo ví, že člověk ze srdce miluje nějakou věc, má svého koníčka, ale službu si od něj nenechá udělat. Ani ho nijak neocení. A pak? "Jasně ten/ta dělá to a to, dělá takovou dobu, jdu si pro radu…" Přesně jako tahle paní, moc dobře ví, že fotím, ale že by se někdy nechala vyfotit? Nebo že mi mou snahu ocenila?
A za druhé nesnáším, když jsou lidi tak líní a nenajdou si to sami. Dopr*ele to je toho v dnešní době málo?! Máme radia, televize, noviny, internet. Stačí blbý, dvě (!) kliknutí, abych se dostala na google a tam stačí napsat blbý tři slova "fotografické kurzy brno" a mám to.

Já jsem se všechno také učila sama a nikdo mi neservíroval pod nos, jak fotka má a nemá vypadat, jaký foťák mám a nemám koupit, jak foťák mám a nemám nastavit. Prostě jsem zachycovala to, co se mi líbilo. Zachycovala jsem to se svým prvním kompaktním fotoaparátem. Když mi fotka nevyšla, trápila jsem se s ní tak dlouho, až se mi líbila.

A víte co? Můj táta je takový dobrák, že jí to vysvětlil a řekl, že jí odkaz na kurz pošle :/

Fůůů to mě zase jednou po obědě vytočili.
Koupím si auto a u té paní zazvoním a zeptám se, jestli by mě nenaučila řídit.

Kdepak se takhle veje Kelišová?!

26. srpna 2013 v 12:49 | Veronika |  (Ne)Zábavný Dny...
..Taky se Vám stává, že si při čištění zubů z ničeho nic vybavíte hlášku z filmu a pak se jí celý den smějete? :D

Po dlouhé době něco málo z deníku. Od pátku jsem nebyla doma, tudíž jsem nemohla nic přidat a navštívit Vaše blogy.

Minulý týden byl opravdu živý, protože jsem po stu letech byla na poli pomoct se sběrem brambor. Fotila jsem dvě slečny - Simču a Simču s vysokými podpatky :) Byla jsem se domluvit na podrobnostech ohledně brigády. Se sestřenicí budeme na firemní akci hlídat děti a malovat jim zvířátka na obličej. Měli jsme si to zkusit a tak jsme zkoušely :D

Při čekání na autobus jsme šly do papírnictví, koupila jsem si nádherný nový deník za 79 Kč a tužku za 8 Kč. Děník má tvrdé desky popsané anglickými nápisy a vlevo dole je peří. Tužka je křiklavě růžová s černými, květinovými ornamenty - a je až z Turecka! :D Dvě maličkosti a jakou radost mi udělaly.


Při nákupech s našima jsem si koupila modelínu za 15 Kč. Takovou tu polokeramiku :) Už se těším, až si uplácám Venuši :P

Taky se Vám stává, že v 1:00 ráno dostanete hlad?

Kdyby někdo nevěděl, k čemu slouží brašna na notebook, tak naše Míša mu to názorně předvede ;)

Tátovi se stal pracovní úraz. V práci mu na nohu spadla betonová forma. Dostal francouzské hole. Vždycky mu je na chvíli zabavím a chodím s nima :P :D
..Jsem divná, když jsem vždycky chtěla mít zlomenou nohu jen kvůli tomu, aby o nich mohla chodit?

Tak jsem si splnila další sen - prošla se na podpatcích - 12,5 cm. Bylo to o hubu! :D ale řekněte, nejsou ty botky dokonalý? :)

Dokončila jsem svou "MILKA ZEĎ" :)

A další "deníčkové" fotky, které se mi za srpen nashromáždily :)

Několik krásných vět o psaní deníku z knihy Deklarace smrti.




Takhle teď vypadá zrekonstruovaná zeď nad postelí, obohacená o cihlovou tapetu.

Před více než měsícem jsem psala o modrém podparvení. Musela jsem barvy trošku zvýraznit, aby ta "modrá" šla alespoň trochu vidět. No jo, někdo mi to asi nepřeje...


A mimo jiné jsem fotila slečnu s křiklavě oranžovým melírem a také Lucku a Lucku, jejichž fotografie jsou lehce erotičtější :) Jo a viděli jste VyVolený? Já jsem viděla asi 20minut ten šaškárenský medailonek s Emilem a stačilo mi! A bývalý vítěz, aby byl znovu ve hře? Kde to sakra jsme?!

Anetka Šárinka s maminkami

23. srpna 2013 v 7:06 | Veronika |  Miminka, Děti, Rodinné
Tak jsem měla po dvou letech možnost fotit děti a jejich maminky.
Nebylo to tak jednoduché, jak jsem si ze začátku myslela, ale i přes pár komplikací jsme to nakonec zvládly.
Děkuji sestřence Nikolce, že mi pomohla se svícením :)









Foceno:
31. 7. 2013
Více fotek a v lepší kvalitě na rajčeti.
Canon EOS 60D

Před/Po IV

22. srpna 2013 v 8:04 | Veronika |  Grafika
Dnes bych Vám ráda ukázala proměny, které byly nutné udělat na fotkách dvou mladých maminek a jejich ročních dcerách.
Samotné fotky se tu objeví zítra ;)

Fotily jsme na hřišti, prvně na fotbalovém a pak na dětském. Proto bylo třeba odstranit fotbalovou bránu a nebo upravit fotku na zlatý řez.

Na této fotografii bylo třeba odstranit fotbalovou bránu.


Stejná změna mě čekala i u této fotografie, jen to bylo trošku pracnější - odstranit bránu kolem obličeje malé Anetky byl docela oříšek.


Odstranění plotu a pokusila jsem se Lenku "učesat". To budu muset ještě ale potrénovat :)


Tady jsem opět "česala".


Změna zlatého řezu a odstranění postavy.


Změna zlatého řezu a prodloužení plotu.


Dárky ke dvacetinám

21. srpna 2013 v 11:21 | Veronika |  (Ne)Zábavný Dny...
Všechny Vás zdravím :) Včera už jsem článek nestihla, přebírala jsem a upravovala fotky z minulého týdne. Fotila jsem zamilovaný pár, v neděli slečnu, která chtěla fotky pro přítele. Dnes jsem fotila dvě kamarádky, a za chvíli jdu babičce pomoct s bramborami. Zítra ráno jdu na pohovor a příští týden v pátek mě čeká brigáda - až v Olomouci! Ale teď už ke slíbenému článku o darech.


Přání k narozeninám, společně s penězi a s pouťovým lízátkem jsem dostala od tet, strýčků a sestřenic.
Bonboniéru společně s penězi jsem dostala od babičky.
Kalendář s moučníkovými recepty a knihu o krabičkové dietě jsem dostala od maminky. Knížku o zdravé stravě jsem opravdu nečekala a měla jsem z ní velkou radost, konečně teď můžu začít naplno zdravě jíst :)
Deodorant Playboy, nabíječku s baterkami a náhradní díly na holení jsem dostala od Petě :) Nějakým způsobem se nám zničily obě nabíječky a tím i veškeré baterie, takže se mi to fakt hodí. Můžu teď s mým starým dobrým foťáčkem dokumentovat fotky ke článkům a opět tvořit autoportréty ;)
A kytičku, tu jsem dostala od Peťové babičky.

Čeká mě ještě dárek od táty, pravděpodobně kancelářská židle. A údajně bych něco měla dostat i od Peťové mamky. Tak jsem zvědavá :)

Tímto článkem se prozatím loučím a v brzké době čekejte fotky!

Až upravím...

20. srpna 2013 v 17:42 | Veronika |  (Ne)Zábavný Dny...
Pár fotografií, nafocených za minulý týden. Objeví se tu článek o věcech, které jsem dostala k narozeninám :) Zatím mi zůstaňte věrni a pokud by jste se nudili, můžete zatím prohlížetalba na rajčeti a nebo fotky na facebooku.

Zamilovala jsem se! Jen nevím, jestli do toho chlapa a nebo do písničky :D

Lady Red

19. srpna 2013 v 17:40 | Veronika |  Autoportréty
Narozeninové překvapení v podobě jednoho z mnoha prázdninových autoportrétů.


Dvacet

19. srpna 2013 v 9:06 | Veronika |  (Ne)Zábavný Dny...
Po dlouhé době něco málo z deníku potřebuju se vypsat z věcí, které mě nas…štvali, ale i pobavily, potěšily nebo se prostě jen staly :)

Začnu nadpisem - dnes je mi "krásných" dvacet let a ze mě už je stará koza :D
Přemýšlela jsem, kdo by mi letos k těm kulatým narozeninám popřál. K osmnáctým narozeninám to byla Doga, která mi na podiu předala prstýnek, k devatenáctým to byli mladí Segmenti mno a letos? KISS! Video mě potěšilo, i pobavilo. Tady ho máte.

A jinak..

  • Byla jsem u Petě a jeho tříletá sestřička A. se mi podívala na tapetu, na které jsou Nightwish a řekla: ,,Ten pán s tím kloboukem se mi líbí." (Ten pán je Tuomas).
    Potom jsme byli na procházce a Peťa uviděl "trnky" (tak se na Moravě říká švestkám), A. se na něj podívala a pokusila se to zopakovat - "tunky" :D
    Když jsem říkala Broučku, okřikla na mě ,,Nééé, my máme pračku dole!" :D
  • Jsem fakt ráda, že jsem do těch VyVolených nakonec nešla, když vidím, koho všeho tam ze showbusinesu chtějí cpát, je mi z toho akorát tak na nic a přijde mi to nefér.
  • Dokáže mě vytočit, když super.cz odhaluje "záhady" Ivetiných plavek. Fakt strašná záhada, nechápu, kdo to může číst tedy.. koho to může zajímat. Dále mě štvou tím, že si Agáta Hanychová dá na FB fotku, kde je odlíčená a druhej den z toho super.cz má Vánoce. Fakt mi přijde trapný ji nazývat přestárlým kačerem. Snad každej jsme od přírody nějakej a vypadáme tak, jak vypadáme, ne? Já osobně celebrity, kteří se nebojí ukázat bez make-upu obdivuji!
  • V pátek měl dědeček pohřeb. Lidí bylo opravdu hodně. Když jsme druhý den byly s mamkou upravovat hroby, přilétl bílý motýl s černými ornamenty, sednul si na jednu z mnoha kytic a pak se schoval. Věříme, že to byl děda, že bílá barva značila jeho bílé vlasy a černé ornamenty jeho husté, černé obočí.
  • Zjistila jsem, že Pospíšilovi jsou rození komici!
  • Peťa mě učil řídit. Jenže já jsem v řízení natolik schopná, že jsem mu něco polámala O:-)

Večer čekejte speciální narozeninové překvapení!

Pavlína II

17. srpna 2013 v 17:36 | Veronika |  Lidé
Fotky Pavlíny od mého táta jste už viděli. Pozdě, ale přece přináším fotky i já.
Mé fotografie vznikaly ve volných chvílích nebo když jsme si role prohodili - taťka mi svítil a já fotila. Díky němu a šikovné Pavlíně mám tohle album :)

Při focení byly pinetky přejmenovány na LIMETKY :D








Foceno:
21. 7. 2013
Více fotek a v lepší kvalitě v albu Pavlína.

Canon EOS 60D


Navstevnost za minuly tyden (5.8. 2013 - 11.8. 2013) je:

17. srpna 2013 v 6:00 | Veronika |  (Ne)Zábavný Dny...
Pondeli: 41
Utery: 42
Streda: 22
Ctvrtek: 48
Patek: 52
Sobota: 72
Nedele: 64

Celkem: 341


Život

16. srpna 2013 v 9:30 | Veronika |  Články na téma: ...

Život

Co si představit pod slovem život? Znamená těchto pět písmen pouze jedno slovo? Nebo se v tomto slově skrývá řada let? Řada let, po kterých následuje jistá smrt?

Můžeme do slova "život" zahrnout veškeré své činnosti, které během něj provádíme? Nebo se jedná pouze o léta, po která tady jsme?

Jak drahý je život?
Já myslím, že hodně. Život nám dali naši rodiče, dostali jsme jej zadarmo a přesto je pro nás tak drahý a tolik pro nás znamená. Čím jsem starší, tím více si života vážím.

Po celý život se něco děje. Stále jsou zde nové věci, které poznáváme a učíme se. Několikrát přijde radost, několikrát smutek. Několikrát jsme naplněni z věci, kterou rádi děláme a jindy jsme naopak na úplném dnu a máme chuť tu věc pověsit na hřebík. Každopádně se vždy najde východisko a žádná věc, ani lidé by nám život neměli zprotivit. Protože život je příliš krátký na zbytečné hádky.

Rodina, přátele, koníčci
Když se řekne "život", první co se mi vybaví je také máma s tátou a celá rodina. Máma s tátou mi dali život a to jen díky nim tady jsem (ale to už by bylo zase k jinému tématu). Pro mě k životu patří i přátele a věci, které provádím - ať chci, nebo musím. Vlastně veškeré věci, vše kolem mě, všechno to, co mě obklopuje, to je život.

A co kariéristi?
Často si při slovech "život" a "čas" kladu otázku, co lidé, kteří se celý život za něčím honí. Nejlepším příkladem jsou (asi) kariéristi.
Má vůbec cenu se honit za něčím, co je nejisté? Není to pouhé mrhání časem a životem? Nebo tou honbou se pomalu, ale jistě přibližují k tomu, po čem tolik touží? Co až to získají (?) vydrží jim radost, nebo si odškrtnou další splněný bod a budou se honit se něčím jiným?
Konec konců vždy dospěju k závěru, že pokud je to, co dělají, baví (ať je to jejich práce, koníček, škola atd.), cítí z toho radost, tak proč ne.?

A nakonec jeden takový citát, který si opakuji, když něčeho nechci litovat.
,,Nikdy nelituj toho, co jsi udělal, protože v tu chvíli jsi to udělat chtěl!"

Pro mě je srdce znamením lásky, přátelství, ale i života.

Helena II

15. srpna 2013 v 7:17 | Veronika |  Lidé
Helču jsem objevila na festivalu, přišla mi jako zajímavý typ na focení a tak jsme se předběžně domluvily.
Děkuji Ludvíkovi za domluvení focení. A taťkovi za asistenci při focení, jeho fotky s touto dívkou můžete vidět zde.










Foceno:
31. 7. 2013
Canon EOS 60D

Balónková

14. srpna 2013 v 7:06 | Veronika |  Lidé
Modelkou pro tyto fotografie mi byla sestřenice Tereza. Balónkové fotky jsem plánovala dlouho, stejně jako focení Terezky, která mi přišla jako správný typ dívky hodný k tomuto tématu. Focení bylo docela oříškem, jelikož místo, které jsem měla vyhlídnuté bylo zarostlé a tak jsme si odnesly dohromady osm klíšťat. Díky častým připomínkám jsem poprvé vyzkoušela odrazovou desku.

Jinak - všechny své sestřenice už mám nafocené, tak kdy se vrhneme na bratrance? :)







Taková zajímavost - podívejte se na dlaň. To se jen tak nepodaří :)


Foceno:
19. 7. 2013
Canon EOS 60D

Jana

13. srpna 2013 v 6:25 | Veronika |  Lidé
Tuhle atraktivní dámu jsem mohla fotit díky své mamince, která nám focení domluvila :)









Foceno:
25. 7. 2013
Canon EOS 60D

Deep Purple - Slavkov u Brna - 5. 8. 2013

12. srpna 2013 v 8:30 | Veronika |  Koncerty





Foceno:
5. 8. 2013
Více fotek a v lepší kvalitě zde.
Canon EOS 60D
!!! PHOTO BY PETR !!!

,, Smrt, po níž následuje nesmrtelnost, není třeba oplakávat.“

11. srpna 2013 v 20:30 | Veronika |  (Ne)Zábavný Dny...
Tento článek je o mém dědečkovi, který dnes odpoledne zemřel.

"Ať spánek smyje tu cestu z tvých očí.
Krásnou cestu, lásko, je čas jít
Zkontrolovala jsem ti zuby a zahřála nohy
Na horizontu je vidím, jak si pro tebe jdou"

Jeden prázdninový den pracoval děda na zahradě, která se nachází hned vedle naší. Po práci u nás zazvonil a prosil o Ibalgin, bolely ho záda. Pár dní poté jsem prarodiče navštívila. Děda byl na příkaz doktorky doma a špatně se mu chodilo.

Na začátku července byl převezen do nemocnice. Několikrát ho měli propustit, ale vždy se našlo něco, proč si ho v nemocnici museli nechat. Několikrát jsme dědu navštívili. Ačkoli si přál být doma, humor ho neopouštěl ani na nemocničním pokoji. Děda rád luštil křížovky a tak jsem ho poprosila o vyluštění jedné, v jejíž tajence se skrývalo část receptu na koláč. Při příští návštěvě mi děda křížovku předal vyluštěnou a já se rozplakala.

Po celou dobu, co byl děda v nemocnici nebyl den, kdy bych na něj nemyslela. Všude kam se podívám, vidím něco, co měl rád, či nějakou činnost, kterou prováděl.

Na konci července byl děda z vyškovské nemocnice převezen do brněnské.

8. 8. 2013 upadl do kómatu a měl vysoké teploty. 11. 8. 2013 můj dědeček zemřel. Doma jsme na památku rozsvítili dvě svíčky - jednu za loni zesnulého dědečka Františka a druhou za dědečka Bernarda. Před patnáctou hodinou se vesnicí rozezněl umíráček. Rozplakala jsem se. Jeho duše navždy opustila zemi a vznesla se do nebe, kde teď děda odpočívá.

Byl milovaným a velmi oblíbeným mužem se smyslem pro humor a spoustou koníčků, které od srdce prováděl i miloval. Choval králíky, slepice. Staral se o dvě velká pole. Vlastnil tři vinohrady. Víno pak pro jeho jedinečnost a výbornou chuť prodával zájemcům. Každý den jezdil brzy ráno na nákup a pro noviny. Když byl mladší, přidělával si řezničinou. Každý tvor ho měl rád, od rodiny, přátel až po zvířata. Měly ho rády všechny věkové kategorie, právě pro jeho povahu, proto, jaký byl. Přesvědčilo mě o tom i několik komentářů k jeho fotce:
Marcela: ,, Veru, upřimnou soustrast :((( Děda byl borec."
Honza: ,, Weru byl to úžasný člověk, plný dobra a radosti a takových je na světě málo. Je to neuvěřitelné a hrozné. Ale důležité je jak si ho zapamatujeme a jak si ho budeme připomínat. Myslet na to jaký veselý a hodný člověk to byl. Moc nám všem bude chybět."


Jednou bych chtěla být jako on - být milována tolika lidmi. Kvalitně dělat práci, která mě baví. Neztrácet humor ve špatném období.

Mrzí mě, že se ho nestačím zeptat na tolik věcí z minulosti. Že už se nebude moct zaradovat, jak krásně jsem mu vyfotila jeho vinný sklep. Že mi nedá ochutnat jeho vína.
Už teď postrádám několik věcí… Když si stoupnu do balkónových dveří a podívám se do jeho zahrady, vidím jen plevel. Už nikdy ho neuvidím v té zahradě pracovat.
Už nikdy, když za ním ve všední den ráno přijdu si nebude myslet, že jsem za školou, i když mám večerní vyučování.
Už nikdy... nikdo ho neuvidím brzo ráno jet do obchodu na kole, které dostal k sedmdesátým narozeninám.
Už nikdy... neuslyším jeho hlas a smích pod okny, který signalizoval kamarádskou povahu.
Už nikdy... mu nepůjdeme pomoct se sklizní vinných hroznů.
Už nikdy... když přijdu do jejich domečku ho neuvidím sedět v jeho křesle.
Už nikdy... mě nerozesměje s jedním z jeho vtípků.
Už nikdy... neuslyším jeho hluboký hlas.
Už nikdy... mě nenaučí tancovat tak skvěle, jak to uměl on. A už nikdy si s ním jako stárka nezatancuji.


Nedávám to sem proto, aby jste mě litovali, ale proto, že bude těžké se smířit s tím, že už tu není.

Do názvu článku jsem použila citát. Děda zůstane v našich srdcích a vzpomínkách, tím pádem je nesmrtelným. Vždy, když se teď podívám do nebe vím, že teď mám dva strážné anděly, kteří mě budou opatrovat a podporovat ve všech činnostech.
Ze smrti obou dědečků jsem poučena, že život je opravdu to nejdražší co máme a nemůžeme si ho koupit za peníze. Čas jde stále dopředu, nejde zastavit, ani vrátit zpět. Po několika chybách, nestihnutých věcech a činnostech už časem nechci plýtvat. Od teď u mě neexistuje žádné "příště", "potom" a ani žádné "ale". Vždy, když něco budu chtít udělat, tak to nebudu odkládat, prostě se zvednu a udělám to!

Bernard Pospíšil, * 7. 12. 1938 - † 11. 8. 2013

Ukázka - Vojtíšek a Ondra

11. srpna 2013 v 16:50 | Veronika |  Miminka, Děti, Rodinné
Předevčírem jsem měla taťkovi asistovat při focení. Počasí nám ale přálo a tak jsem mohla fotit. Zde je jedna fotka na ukázku. Ostatní fotky snad brzy :)